Byla jsem od svých dvou pravidelných čtenářů (kamarádka a přítel) narčena, i když jen jeden to řekl nahlas, že už jsem celý týden nic nenapsala. Ale no tak lidi. Vy nikdy nemáte tvůrčí krizi? Byla jsem nervózní jak to dopadne s tou přípravkou a tak.
Abych se podělila. Nemám ráda Prahu a pražáky (gramaticky správně je pražané). Moc se omlouvám, jestli si to někdo z Prahy přečte. Já ten názor nikomu nenutím, jen ho chci vyjádřit. Já vám nevím, ale u nás (jasně žiju v "horách" a skoro na vesnici) a v našem okolí je naprosto běžné, že když se někdo zeptá na cestu, tak vím- li podám patřičné informace. Případně se omluvím za svou neznalost, popřeju úspěšné hledání a jdu si po svém, ale připadala jsem si jak v jiříkově vidění, když jsem sehnala až na pátý pokus někoho ochotného mi poradit. Navíc to byl párek docela sympatických důchodců. Věková skupina 20-50 let mi nebyla ochotná říct ani "Nevim" a bez jakékoliv známky zájmu mě obešla. Proč lidi sakra?! Já vím, že jste třeba pracovně vytížení, někam spěcháte, nebo co já vím, zkrátka na mě nemáte náladu, ale aspoň "Bůůů" by mi stačilo. Nevím. Asi je to mou výchovou. "Zdrav starší, buď k lidem slušná". Pravidla jako "Na všechny se usmívej, třeba jim uděláš lepší den" jsou moje a dodatková. Jenže v Praze jsem neměla ani sílu se usmívat. Připadala jsem si zkrátka jako vesničan ve velkoměstě.
Další věc, co mě na našem hlavním městě doprimuje, je ta snaha udělat všechno velký, aby jsme si dokázali, že jsme sakra Praha stověžatá. Za co ? Barák na baráku, strom aby člověk pohledal. A když už nějaký potkáte, je to taková chudinka, která má listy skoro už umělý vším tím smogem. Vždycky mívám takový špatný pocity. Asi mi tam chybí příroda. A to to mám vydržet až do konce listopadu. Asi v co nejbližší době zrealizuju nápad svýho přítele. "Budeme mít velkou obchodní síť stánků po celé Praze a budeme prodávat bonsaie. Slogan bude -Strom do každé rodiny!-"
Pak fotka, vůbec nesouvisející s textem.
Pac a Pusu
0 komentářů:
Okomentovat